Zřejmě je jen málo lidí, kteří by neznali bývalého ředitele zdejší školy Václava Veverku. Do Loděnice na ZŠ nastoupil v roce 1979 s aprobací český jazyk. Již po pěti letech, v pouhých 29, se stal nejmladším ředitelem ve Středočeském kraji. V roce 2021 se rozhodl odejít do důchodu, a tak si dovoluji přinést malou rekapitulaci jeho působení v Loděnici.
Ředitelování přebíral v roce 1984 po Oldřichu Dyršmídovi a s nadsázkou říká, že v té době mu k řízení školy stačily 4 šuplíky. Dnes, po 37 letech, je v ředitelně šanonů ve skříních podstatně více. A také škola se pod jeho vedením proměnila téměř k nepoznání. Začalo to v roce 2011, kdy školní hřiště prošlo totální rekonstrukcí. Jeho nové povrchy teď svou kvalitou odpovídají evropské úrovni a skvěle slouží tréninku budoucích atletů i hráčům volejbalu, nohejbalu, basketbalu, fotbalu i tenistu žáků nebo dospělých.
Také budova samotné školy se dočkala nejprve opravy střechy a zateplení a poté, co kapacitně přestala stačit poptávce, i přístavby nových tříd s důrazem na jejich specializaci.
To vše souviselo i s podstatným zkvalitněním výuky díky zcela novému vybavení tříd, o něž se Václav Veverka zasloužil. V každé třídě je nainstalována interaktivní tabule a počítače, takže učitelé již nepřicházejí na výuku s rukama plnýma výukových pomůcek, ale stačí jim malinký flash disk.
Snad posledním hmatatelným „pomníčkem“ odcházejícího ředitele je technická dílna, která byla dokončena v roce 2019. Žáci mají k dispozici multifunkční stoly, kde se dívky i chlapci mohou naučit práci se dřevem a kovy. Ani tady nechybí počítač s projektorem, aby výuka byla opravdu názorná a zajímavá.
Méně na očích je personální zabezpečení školy. Sehnat jakéhokoli učitele v dnešní době není vůbec jednoduché a dát dohromady kvalitní pedagogický sbor, který funguje i jako dobrý kolektiv, je skoro uměním. I toto se Vaškovi podařilo. Ale má na kontě i velmi úspěšné obnovení Sdružení rodičů a přátel školy (SRPŠ), které je oporou celému pedagogickému sboru a samostatně organizuje řadu akcí, nebo se na nich alespoň velkou měrou podílí (jmenujme například tradiční podzimní bazary, lampionové průvody, adventní rozsvěcení vánočního stromu anebo školní ples).
Také díky motivací žáků stipendii se zdejší základní škola stala raritní – s nápadem motivovat žáky k dobrému prospěchu a také zlepšení mezi pololetím a koncem roku sice přišel učitel Jiří Černý, ale bez podpory dobrého ředitele by se taková inovativní myšlenka určitě neprosadila.
Shrneme-li tedy celkem 23 leté působení Václava Veverky na zdejší škole (část své pedagogické praxe prožil také na berounských školách), má na svém kontě opravdu velkou řadu úspěšných počinů. Svým odchodem do důchodu se sice s loděnickou školou tak úplně nerozloučil, protože několik hodin týdně ještě učí právě v technické dílně, ale jinak má konečně čas na své koníčky – zahrádkaření, včelaření a cyklovýlety – i na svou vnučku Evelínku, zahrádkaření, včelám a cyklovýletům.