V květnu 2021, proběhlo sčítání lidu, a domů. Jeho výsledky nejsou dosud zveřejněny. Víme jen dílčí výsledky ze sčítání k 31.12.2020. V té době žilo v Loděnici oficiálně 1 970 obyvatel, 1 004 mužů a 966 žen. Dětí do 14 let bylo 331 a skoro stejně seniorů nad 65 let /323/. Narodilo se 23 dětí a zemřelo 16 občanů. Přirozený přírůstek činil 7 osob. Přistěhovalo se 97 nových občanů a 125 se jich odstěhovalo. V obci bylo možno se ubytovat pouze v jednom ubytovacím zařízení. Jsou to oficiální údaje ze Statistického úřadu. Při pohledu na rozrůstající se výstavbu domků je zřejmé, že něco v těchto statistických údajích „nesedí“ a nelze jich plně využít při plánování rozvoje obce.
V roce 1921 proběhlo taktéž sčítání obyvatel. Bylo sečteno 160 domů a v nich žilo 1472 obyvatel. Kupeckými počty lze lehce konstatovat, že bydlení pro dva nebo čtyři obyvatele bylo nečetné. Z domovních listů, na základě kterých se sčítání provádělo, lze vyčíst jména, počty i povolání obyvatel. Nejvíce lidí bydlelo v Domkách, které postavil pan Josef Sobotka, majitel tkalcovny a přádelny v Loděnici. Na příklad v domě č. 72 bydlelo 56 obyvatel. Pro zjednodušení uvedu jen rodiny. Byli to Daňkovi – přadlena a sluha, Kotkovi – přadlena a fotograf, Vejvodovi – tkalci, Šeflovi a Landovi – dělník u Solwayů, přadlena a kovář, Pickard a Šináglová – horník, přadlena, Bartákovi – přádelník a přadlena. Trávníkovi – tkadleci, Bokovi – přádelník a tkadlena, Horákovi, Šínáglovi, Drahokoupilová, Giovani Ruzpíni, Málková – tkalcovství, lamač, vápenka, kovodělník, Pánkovi – přádelníci, Peckovi – přádelníci. Krupkovi – přadlák, tkalcovka. K těmto dospělým pochopitelně patřila kupa dětí. Povolání jsem přepsala tak, jak byla zapsána v domovním listu. Ale ani v rodinných domcích to nebylo jinak. Např. v domě čp. 96 v Plzeňské ulici bydlela F.Procházková vdova po legionáři, Houdkovi – švagr a neteř – pomocný dělník, Ježkovi – horník a Vyzinovi – lesní dělník. Tento dům měl 4 místnosti. U mnohých válečných vdov s dětmi byl pronájem části bytu nebo pokoje jediným příjmem. V kronikách se píše, že jen v Sobotkových továrnách bylo zaměstnáno 600 až 800 dělníků. Bydlení v místě práce bylo tedy velikou výhodou.
Dnes si nikdo nedovede představit, jak to před sto lety vypadalo. Dnes je to naopak. V generačních vilách žijí dva senioři a na svátky nebo na dovolenou k nim přijedou děti na návštěvu. To by zase nepochopili ti století.
Ze statistických přehledů a domovních listů vybrala Alena Heinrichová