Dnes už si málokdo vzpomene, jak se jezdilo v době, kdy státní silnice spojovala Prahu s Plzní. V oné době politické izolace se o Rozvadovu téměř nevědělo.
Vládou odsouhlasené rozhodnutí o výstavbě dálnice ve směru na Rozvadov bylo schváleno Usnesením vlády v roce 1963. A bylo na čase. Provoz na „státní“ silnici z Prahy na západ země byl již neúnosný (i přesto, že byly zataraseny hranice na západ). Při víkendových špičkách v pátek a v neděli odpoledne stály kolony aut v obou směrech. V pátek na Plzeň, v neděli na Prahu.
Problém jen částečně zlepšilo krátkou dobu trvající opatření zjednosměrnění úseku mezi Loděnicí a Nučicemi – na Prahu z Loděnice do Nučic a na Beroun z Nučic do Loděnice po staré císařské cestě, která byla pro tento účel opravena. I tak ve všední den nákladní doprava z lomů, šachty a Gramofonky přinášela spousty prachu a hluku, byť se tehdy ještě silnice k vápence kropila. Zkrátka, rozhodnutí přišlo pět minut po dvanácté.
Po několikerých aktualizacích projektů se začalo stavět v červnu 1966, když už v ročním předstihu se budoval most přes Berounku. V roce 1982 byl otevřen devítikilometrový úsek se sjezdem a nájezdem v Loděnici. Vedlo se a stále vede spousta sporů o vhodnosti či nevhodnosti nájezdu uprostřed obce. Proběhla celá řada jednání, ale vzhledem k okolnímu terénu a ke snaze snížit dopravu v obci bylo navrženo toto řešení. Ve všech ostatních řešeních, tzn. kdyby sjezd a nájezd na dálnici byl jinde, nákladní doprava by celou obcí stejně projížděla. Takhle nákladní auta mohou projíždět jen polovinou obce. Když chtějí.
Stavba dálnice si vynutila úpravy stávajícího vzhledu obce. Mnohé stavby zmizely, jiné byly postaveny. Původní státní silnice vedla od západu po staré „zemské stezce“ ale po poddolování této silnice v souvislosti s probíhající těžbou v Chrustenické šachtě, byla vybudována silnice serpentinami. Trasa dálnice byla vyprojektována po poddolované trase a v prvních letech se ve směru na Plzeň propadala. Zpevnění bylo provedeno betonovými injektážemi v místě, kde stávala kaplička opředená jednou loděnickou pověstí (o ní někdy příště).
Dálnice nemilosrdně oddělila polovinu místní části Nouzov od obce a obyvatele propojila se světem podchodem. Bylo zbouráno 6 domků (Cintlovi, Křížkovi, Rudovských, Pekárkovi, Horákovi a Dostálovi se museli vystěhovat). Pro auta byla vystavěna nová „silnice“ od nádraží k dálničnímu nadjezdu. Potok Kačák byl zavřen do kovového koryta a jeho další část zrekultivována až k mostu. Ten byl celý přestavěn a před ním vzniklo malé jezírko.
Vysoký násep stavby zastínil výhled rodinným domkům a ubral kusy zahrad. V místě nájezdu na dálnici zmizely dva rybníčky na náměstí, náhonová strouha pro mlýn i samotný mlýn a také celý statek (kdysi Světničkových). Vysoký násep rozdělil a znehodnotil políčka a zahrady využívané k zemědělským účelům. Pro další trasu dálnice musela být provedena přeložka silnice v oblasti od Vinice k podjezdu na Jánskou směrem k Liškově vile. Zmizela tamní nádherná zahrada s jezírkem, jímž protékal Vrážský potok a vyrovnával výkyvy sezonních průtrží mračen tak, že nedocházelo k zatopení polí u Kačáku. Celý Vrážský potok byl zrekultivován do betonového koryta, jeho tok napřímen se všemi povodňovými dopady, které se nyní řeší protipovodňovými úpravami. Zmizela plantáž jahod u Honického zahrady a část ovocné a okrasné školky kdysi významného zahradnictví Theodora Honického. Pod dálnicí jsou „pohřbeny“ tři domky (Kouňovských , Hadovi, Čapkovi ), které kdysi uzavíraly obec už na vrážském katastru. Za obcí se dálnice musela vyrovnat s křížením se železnicí. Prý jsou jen tři křížení v republice, kde vedou koleje nad dálnicí. Rarita.
Co ještě dodat? V souvislosti se stavbou dálnice bychom neměli zapomenout na „archeologickou činnost“ pana Čapka, který prováděl průzkum v místech, kudy dálnice vede na Jánské. Bylo tam tehdy nalezeno množství různých předmětů a úlomků keramiky, které jsou teď (stejně jako např. předměty nalezené našimi občany na Jánské při stavbě plynovodu) uloženy v berounském muzeu.
Oficiální záchranný průzkum při stavbě dálnice D5 v r. 1978-79 prováděla N. Venclová. V knize Berounsko a Hořovicko v pravěku a raném středověku se uvádí, že na ploše 79x53m objevila tři polozemnice a tři další objekty z doby laténské a spolu s P. Čapkem prozkoumali kulturní vrstvu a dvě železářské pece z 1. a 2. století. V r. 1981 pak odkryl V. Matoušek ve výkopu pro dálkový plynovod jednu laténskou polozemnici.